DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 18.11.2022 10:36:52 

Cesta na sever

 

13.1.2008, NEDĚLE, z Bangkoku na sever.
 
Bang Pa In,   otevřeno 8-16 hod., vstup 100 B
                     
Ráno po snídaní  v 8:00 hod. se už vydáváme na sever od hlavního města. První zastávkou bude BANG PA IN, letní sídlo krále. Venku je slunečno, ale sotva najedeme na městskou dálnici, vjíždíme do mlhy. Takovou hustou jsem ještě nikdy nikde neviděla. Opravdu. Dá se říct, že není vidět do za okraj našich pruhů, tedy na sousední stavby těsně u dálnice, ba ani sloupy osvětlení.Viditelnost asi 30-40m.  Máme z toho dost špatný pocit. Náš domorodý řidič jede docela rychle.
 
Mlha se ztrácí až opravdu za městem, když sjedeme z autostrády na normální okrsku. Za nedlouho, asi hodinu, už vystupujeme a přes turnikety s bezpečnostním zařízením vcházíme do překrásné zahrady. Je vidět, že se o ni pečlivě starají. Tráva je posečené, stromy sestříhané do patřičných tvarů, stavby opodál se lesknou ve vycházejícím slunci. Je znát, jak mlha padá. Tento areál obnovil Ráma IV. Stavby mají jak okrasný a odpočinkový charakter, tak jsou používány pro vládní akce, při návštěvách diplomatů.
Vnitřní uzavřená část Čínského paláce, který je celý do červena, je pro veřejnost uzavřená a slouží jen pro královskou rodinu. Může se nahlédnout jen přes sklo a škvíry dveří.
Překrásný je altán se sochou krále, který je vystavěn na jezírku a není přístupný. Další zajímavostí je věž, takový minaret, kam se dá vyjít a rozhlédnout se po okolí.
Po areálu se můžeme procházet pěšky, nebo je možné využít takových malých vozítek, jako na golfovém hřišti.

                

 
V zahradách má jsou i pomníčky a sochy členů královské rodiny.
Např. je zde pochována manželka Rámy V., která utonula vinou přísného zákona nedotknutelnosti. Když se topila, poddaní ji nemohli pomoci a zachránit ji, jelikož bylo zakázáno se dotýkat členů královské rodiny. Po tomto neštěstí Ráma V tento zákon zrušil.
 
V parku můžeme dále vidět i poněkud kýčovitě sestřihané keře do tvarů zajíců, jelenů, slonů.
 
Naše průvodkyně Marie nám večer nabídla a navnadila nás na možnost namísto cesty BUSEM do Ayutthayi využít zdejší motorové čluny a vidět tak život na břehu Chao Phraya.
Vzhledem k mlze ale tuto možnost ráno zamítla. My jsme si však n ikdo nechtěli tento zážitek nechat ujít, a celou procházku po Bang Pa In jsme kuli pikle, jak toho dosáhnout. Měli jsme štěstí. Mlha se za tu dobu zvedla, takže BUS jsme poslali prázdný napřed a nás 18 s Marií a našim Thajským průvodcem Jidem jsme se nalodili do dvou motorových člunů. (200 B/osobu).
 
Myslela jsem, že cesta čluny po řece bude o něco zajímavější. Cestou jsme viděli jak chudé příbytky, tak drahé, nově vystavené domy. Kluky koupající se ve špinavé vodě, rybáře, pobřežní restauraci i zlatavé čedi. Bývá zvykem, že pokud přijdou lidé při záplavách o střechu nad hlavou, tedy pokud jsou spláchnuty staré dřevěné domy, nemohou sin už na stejném místě postavit nový a musí se odstěhovat jinam, např. do vystavených sociálních bytů. Na místě starých příbytků jsou pak stavěny nové a moderní kvalitní domy bohatších rodin.
Další zajímavostí jsou lodě odtěžující písek nebo malá motorový člun táhnoucí velký remorkér. Ale opravdu táhnoucí, jelikož je lano mezi nimi napnuté. Jak to funguje, to nám je záhadou.
Asi po necelé hodince se před námi objevují ruiny opevnění Ayutthayi.
Vystupujeme ze člunu a opět upravenou cestou míjíme nádherné domečky duchů, velký čínský chrám, který je bohatě nazdobený a plný modlících se lidí a mnichů, okolo se line vůně vonných tyčinek. Nasedáme do našeho BUSU a ten nás odváží ulicemi novodobé Ayutthayi do staré části.
Prvním chrámem je Wat Mahathat a Wat Sri Sampet (vstup 3O B). Všechny ze všeho nejvíc upoutá uražená hlava Budhy zarostlá do kořenů stromů. Areál je opět rozlehlý.Kdyby byl čas, byla by tudy výtečná celodenní procházka. Bohužel, jak to tak u poznávacích zájezdů bývá, na vše je skoro přesně vymezen čas a my obcházíme to nejzajímavější. Zbylé stavby jsou skoro všechny nakloněné na jednu stranu. Příčinou je vesměs podmočené území. Celá Ayutthaya je protkaná kanály. Přeci jen tento systém kanálů měl dříve výhodu: systém obranný, úrodná země. V minulosti byla Ayutthaya velice bohatým městem, královstvím.
U areálu vidíme první slony vozící turisty. Procházíme zdejším tržištěm, kde s prodává sušený česnek, sušené ryby, sladkosti. Taky poprvé vidíme jak se lisuje z cukrové třtiny osvěžující nápoj.
 
 
Ve 12 hod. odjíždíme směr Lobpuri. Cestou zastavujeme na oběd v restauraci, před níž je výzdoba samými opicemi. Od malých po velké. Restaurace se jmenuje „Money city“. K jídlu si dáváme např. výborné nudle na thajský způsob, smažené cibulové kroužky a  zdejší OPIČÍ PIVO. Zpočátku trochu nesměle koštujeme, ale pochvíli zjišťujeme, že chutná docela skvěle. Prý z něj mívají našinci průjem. Já ne. Okolí se mění v rovinu, cestu lemují banánovníky, pak rýžová pole, sledujeme běžný venkovský život, lidi jako obdělávají rýžová pole a opravdu vstojí po pás ve vodě a shýbají se k zemi.
Jsme v LOBPURI. Město je plné opic, skákajících po stříškách, chodnících i autech.
Zastavujeme u OPIČÍHO PRANGU. Okolo něj vede železnice. Všude je to samá opice, opička, opičátko a opičáci. Na kolejích, na plotě, za plotem, vyhřívají se na zdech chrámu. Zkrátka opičí území. Po vydatném obědě navštěvujeme MUZEUM, které se nachází v areálu zbytků paláce krále NARAJE. Po jeho smrti Lobpuri spustlo. V 18. století bylo Lobpuri druhým hlavním městem. Za bránou je opět udržovaná zahrada a v samotné budově jsou soustředěny různé archeologické vykopávky: sošky, mísy (vstup 30B).
 
Nyní bude následovat 270km do Pitsanuloku. Uháníme 120km/hod. rychlostí. Krajina v dálce se malinko vlní, ale stále jedeme rovinou. Cesta se stává nudnou, pospáváme. Marie nás upozorňuje na strom VAŤÁK, který jsem nějak přehlídla.  Má prý plody, které, když dozrají a puknou, vypadne z nich hmota jako vata.
Zastavujeme u restaurace na kávu. Na její předzahrádce jsou zajímavé vyřezávané lavice a stoly do tvaru draků, zvířat apod. Působí na nás jako skanzen.
Kupujeme pohled za 5 B, vodu za 10 B a Espreso za 30 B.
 
V 18:00 hod. už jsme v Pitsanuloku. Ubytováváme se v hotelu TOPLAND na rušné křižovatce. Má 16 podlaží, my jsme ve 12.  Okna jsou izolovaná, hluk z ulice nevadí. Báječný výhled, např. na nedalekou mešitu. Dole v suterénu je supermarket TESCO, tak jdeme porovnat zboří a ceny. Taky máme na 3. patře k dispozici bazén, do kterého se pak kouknem. Jdeme se ještě s Jirkou projít. Dostáváme se na noční tržiště, kde máme pocit, že zpoza rohu každou chvíli někdo vyskočí a bodne nás nebo okrade. Ale omyl. Stále se na nás všichni přívětivě usmívají a ž hihňají a lákají k nákupu. Muezín zrovna svolává své ovečky. Zanedlouho už se několik skupinek věřících loudá k mešitě. Je velice pěkně nasvícená. Když se vracíme k hotelu vidíme, že nad nápisem TOPLEND HOTEL je ještě ISO 9001:2000, což nám připadá pěkně směšné. Hotel je opravdu moc pěkný. Převlékáme se do plavek a míříme k bazénu. Je pěkný a nikde nikdo. Divíme se proč. Fasujeme erární osušky a lezeme do vody.
A je to tu. Už je nám jasné, proč v bazénu nikdo není. Ne, že by byla voda ledová, ale teplá a ni vlažná rozhodně není. Tak na 3 cm. J
 
14.1. 2008, PONDĚLÍ
 
Po snídani nás Marie pěšky vede přes ranní trh plný vůní k chrámu Wat Mahathat. Je tu i novější chrám, probíhá zde rekonstrukce, stojí lešení. V chrámu je nádherný zlatý sedící Budha a před nám vystavené fotografie zemřelé princezny.
 
Před námi je 76 km do Sukhotaie, které bylo prvním královským městem Siamu. Toto období je zlatou érou ThajskaNejvětší rozkvět za vlády krále Ramkhamheka, 1299. Zavedlo se 44 písmen, 3 směry Buddhismu.
 
SLAVNOSTI: konající se v Sukhotai po prvním listopadovém úplňku s lodičkami z banánových listů se svící – KRATONG - pouští se po vodě; sype se rýže, mají lidové kroje.
 
V 9:40 ráno jsme v Sukhotai. Opět je to rozlehlý areál prehistorického parku   s chrámy, čedi a vihány. Je zde Káčející Budha. Na jezírku lekníny a vodní Hyacinty, Vihán na jezírku. Navštívila jsme chrámy Wat Mahathat, Wat Srí Sa, a Marie nás nechala zavést málo navštěvovanému malému „Slonímu chrámu“. Od chrámu ke chrámu jezdíme našim BUSEM.
 
Jedeme na oběd. Opět do hotelové restaurace. Hotel se jmenuje PAILYN. Hezká zahrada, předzahrádka, hotelová hala. Vůbec se stravujeme v nádherných restauracích, formou švédských stolů co hrdlo ráčí. Nemám moc luxus ráda, ale je to příjemné.  V masové směsi byly kešu oříšky a bambusovýmu výhonky,   výtečná polévka se skleněnými nudlemi. Odjezd 12:55 hod. . Máme před sebou 130 km odpočinku do Lampangu.
 
Asi po 15 min. za Sukhotai se krajina začíná vlnit a zvedat. Odbočujeme z hlavní na okrsku a dáváme si občerstvení. Ledovou kávu za 35 B. V horku přijde vhod. Marie nás varuje na střevní potíže z ledu. Zatím máme štěstí. Už první večer v Bangkoku jsme si dali špejličky na ulici a jsme stále v naprosté pohodě. Jejich pouliční občerstvení je výtečné, jsme spokojeni.
 
Lampang 15:30 hod.
Navštěvujeme hned starobylý dřevěný chrám Wat Phra Kaeo z 15. stol., kde byla umístěna socha Smaragdového Budhy. Do areálu se stoupá po kamenných schodech lemovaných po stranách draky. Chrám je celý bez dřeva. Do  jedné z jeho části je povolen vstup pouze ženám. Prý je tam něco tajné, a schválně, co tam  naši muži uvidí. Namísto postupně se tam hrnou 3-4 najednou. To je chyba, protože tam jsou natlačení a každou chvíli někdo otevře dveře. Asi si myslí, že je tam čeká nějaká ženská. Jen asi 3 nebo 4 my ženy víme, co by tam mělo být. Mám to samo sebou našprtané z průvodce. Stopa Budhy.Jirka mi to líčil takto: Ta údajná stopa je vlastně odraz světla na nějaké plátno.
Před ubytováním v hotelu navštěvujeme ještě jeden chrámový areál. Obcházíme dokola hlavní prang. Je spíše takový kýčovitý, sochy slona, opic, ležící Budha za mřížemi, vše barevné, hodně barevné. Už se to opakuje pořád dokola, začíná to být nuda. Míříme ale na sever, kde končí památky a bude začínat příroda a zábava. Ubytovaní jsme opět na místní poměry v „mrakodrapu“ Hotel Lampang Wieanghtong.  V podvečer máme domluvené poprvé Thajské masáže.  Jdeme přes 2 ulice, jsme 2 manželské páry a 3 starší ženy. V masážním salónu je dost chladno, klimatizace, paní jsou do jiné místnosti a nás se ujímají 3 sličné drobné štíhlé děvy. Jelikož jsme 2 páry, máme opravdu masáž na tělo, nikoliv jinou. Shodou náhod jdou sousedi spolu a mě a Jirku berou zvlášť do boxu. Masáž je opravdu příjemná. Mám z toho srandu, je mi šílená „kosa“ a holčina to vidí na mé „husí kůži“ Dedukuji, že volá na kolegyni, aby ztlumila klímu. Jsme převlečeni do erárních plátěných kalhot a haleny. Masáž je opravdu povzbuzující a příjemná. Obdivuji holky, je to makačka. Po hodině je konec, máme promasírované celé tělo. Jsem unavená, ale příjemně. Dáváme bakšiš 20 B a míříme k hotelu. Jsme hladoví a v recepce odchytáváme Marii. Společně jdeme na večeři. Dáváme si opět super jídlo – nudle. Ty jsou opravdu výtečné.
POZOR:   Bau - lehce, míň, AU -  více, přidat
 
 
ÚTERÝ   15.1. 2008
 
7:30 hod. odjezd směr příroda. První zastávkou po ránu je ananasová plantáž. Jak ananas roste, to samo sebou vím, ale že je chutný se solí, to by mě nenapadlo. A jak se správně ananas ořezává ??? Kořenem nahoru, osekat shora dolů mačetou a hamiky papíky. Ovšem když je zadarmo nebo na denním pořádku. Pokud ho u nás koupíme za 50,-Kč, tak si asi každá hospodyňka rozmyslí, kolik toho oseká a kolik ponechá k jídlu. Mimo to nám u stánku nabídnou rukodělné výrobky z ananasu. Krabičky, fotoalbum apod.  Mají tu však super WC, kadibudka s keramickým WC, splachovací – samospádem, papír, čisto
Taky nám dává místní majitel zakouřit z místního cigára z tabáku vypěstovaného opodál. Docela chutná.
Pokračování píšu.